Během svého života jsem se (na)učila anglicky, německy, italsky, francouzsky, španělsky a hindštinu. Postupně jsem si vytvořila systém, díky kterému jsem schopna se naučit cizí jazyk na dostačující komunikační úroveň za tři měsíce.
Sama na sobě jsem testovala různé metody studia cizích jazyku a ověřila si, co funguje a co ne. Co je efektivní a co není.
Němčinu jsem měla jako první cizí jazyk. Učila jsem se ji klasicky od 4. třídy základní školy, od učitele, který byl přeučený ruštinář a v učebnici byl asi dvě lekce před námi. Klasická školní výuka, kterou všichni známe – drcení slovíček zpaměti, česká výslovnost, kterou učitel nebyl schopny opravovat, vysvětlování gramatiky. Na konci základky ti lepší z nás uměli vyplnit mírně pokročilá gramatická cvičení a porozumět mírně těžkému psanému textu, ale když jsme jela do německy mluvící země nerozuměla jsem nikomu a nikdo nerozuměl měl.
Na gymplu jsem si jako druhý jazyk přidala angličtinu. Oproti němčině mi v anglických učebnicích chyběl řád a systém a dlouho jsem tomuto jazyku nemohla přijít na chuť.
Ale když jsem byla na konci prváku, vyšel anglicky 6. díl Harryho Pottera a jako velká fanynka jsem nemohla čekat rok na český překlad. Knížku jsem si koupila v originále a s papírovým slovníkem se pustila do překladu. Dodnes si pamatuji, žejsem na první straně hledala 98 slovíček. A to část stránky zabíral název kapitoly. Neuměla jsem tehdy v podstatě vůbec nic, ta stejná slovíčka jsem hledala ve slovníku znovu a znovu třeba 10x, než jsem si je konečně zapamatovala. Ale touha číst Harryho byla silnější a pomalu ale jistě jsem postupovala tempem 2-3 stránky za den. Na začátku jsem jednu stránkupřekládala i hodinu. Po několika měsících, když jsem byla asi v půlce knížky a opakovaně jsem na stránce hledala méně než 10 slovíček, jejichž význam jsem si navíc dokázala jednoduše odvodit, jsem konečně přestala slovník používat a začala jen číst.
Ve škole jsem ze začátečníků přešla do velmi pokročilé skupiny, přeskočila několik let školní gramatiky a začala vyplňovat gramatická cvičení citem. Mluvit jsem porad moc neuměla, poslech také nebyl nic moc, ale porozumění textu a cit pro gramatiku jsem měla z Harryho na velmi vysoké úrovni.
Po maturitě jsem jela na svoji první brigádu do Londýna, kde jsem se rychle naučila komunikovat. Po návratu jsem jako asi většina vysokoškoláků strávila při studiu hodně času u amerických seriálů. Kamarád mi ukázal pro mě tehdy neznámé Přátelé a ti mě naučili poslouchat i mluvit ještě lépe.
Dnes mám angličtinu na úrovni C2, žila jsme v Londýně, s manželem jsme hodně cestovali a používám ji neustále jak v práci tak v osobním životě. Nikdy jsem nechodila do jazykové školy, a i když jsem ji měla na gymplu, považuji se z velké časti za samouka.
Znalost angličtiny vnímám jako naprosté minimum znalostí, které by měl každý mít. Proto jsem vždy chtěla, aby ji skvěle a co nejdříve ovládla i naše dcera. Ale o tom zase jinde.
Na gymplu jsem se začala i italsky. Pán, který původně měl chodit k nám domů na německé konverzace, se věnoval i italštině a po jedné lekci němčiny bylo rozhodnuto. Učitel to byl velmi nekonvenční, jazyky ovládal neuvěřitelným způsobem a od první minuty mě vedl tak, ze jsem okamžitě mluvila italsky. Jen jako mimochodem jsme si měla ve volném čase přečíst gramatiku a letěli jsme zase dál. Naučila jsme se hrozně moc, hrozně rychle a velmi rychle jsemuměla italsky lépe než tehdy anglicky a německy. Tento způsob mi ukázal, ze je možné okamžitě začít mluvit a pokud se to spojí s rychlým studiem gramatiky, výsledky jsou velmi dobré a rychlé.
Při studiu francouzštiny o několik let později jsem už zužitkovala všechny mé zkušenosti ze studia jazyků. Na konci bakaláře jsem se rozhodla, ze bych ráda šla na navazující magisterský obor, který se vyučoval půl na půl ve francouzštině a češtině. Přijímací zkoušky byly asi za tři měsíce a nikdy jsem francouzštinu nedělala. Koupila jsem si svoji tehdy oblíbenou Francouzštinu pro samouky, našla si slečnu na konverzace ve francouzštině, se kterou jsme se scházeli tuším 1x týdně a pustila se do toho. Na začátku byly naše konverzace velmi primitivní, ale zvykala jsem si mluvit francouzsky a poslouchat jazyk. Každé setkání jsem byla schopna mluvit více a lépe a používat okamžitě nově naučenou gramatiku.
Na přijímací zkoušky na úrovni C1 jsme se běhěm tří měsíců připravila a opravdu je udělala.
Později jsem ještě ze zábavy dělala španělštinu, ale ta byla tak jednoduchá, když člověk zná italštinu, francouzštinu a angličtinu, že to pro mě nebyla taková výzva, abych pokračovala. A já mam rada výzvy. 🙂
Poslední roky na sobě testuji učení se hindštiny pouze poslechem z filmů a seriálů, jinak se neučím vůbec nic. Nedivím se tak často, jak by by bylo potřeba, ale pasivně rozumím a i něco řeknu. Moje premisa byla, ze průměrný česky deváťákv podstatě cizi jazyk vůbec neovládá a to se ho učí docela intenzivně od asi 3. (nebo už 2.?) třídy. Za stejnou dobu dívání se pouze na bollywoodské filmy asi jednou za 2 týdny jsem asi tak na podobné úrovni jak ti průměrní deváťáci.
Během všech těch let jsem měla možnost vyzkoušet několik různých metod a pozorovat na sobě jejich výsledky. Všechny tyto zkušenosti jsem se rozhodla zužitkovat a aplikovat na jazykovém „vzdělání“ své dcery.
