Na jaře to budou tři roky, co jsme dceři (tehdy 2 roky a něco) začali pouštět večer k čištění zubů Peppu Pig v angličtině s vizí, že se díky tomu postupně naučí anglicky. Říkali jsme si, že když už se chce na něco dívat, bude se dívat jedině anglicky. Čekala jsem od toho hodně, ale i tak mě pravidelně překvapuje, jaké to přináší výsledky.
Vždy jsme pouštěli jeden díl na Netflixu, který je složený ze 4 krátkých dílů, celkem cca 18 minut. Měli jsme to místo večerníčku před spaním. Každý den, bez výjimky. První dva roky jsme takto pouštěli v podstatě jen Peppu jednou denně a nic víc.
První výsledky se dostavili už po pár měsících, kdy při hře na schovávanou našla manžela a zvolala: “Found you!” To byla její první anglická slova.
Od asi 2,5 roku začala anglicky spontánně pojmenovávat různé věci a komentovat různé situace. “Careful, daddy!” apod. Nejoblíbenější spojení bylo dlouho “jumping up and down in muddy puddles”.
Při naší cestě do Anglie ten rok jsme s překvapením zjistili, že umí počítat anglicky (česky uměla až za další rok) a že pasivně rozumí jednoduchým konverzacím. Sama od sebe začala používat: “yes, no, thank you, please, hello.” Rozuměla místním, když si s ní hráli nebo povídali a byla schopná jednoduše komunikovat. V té době přitom nemluvila ještě moc dobře ani česky.
Kolem 3. narozenin začala používat krátké věty a spojení, většinou všechny vystopovatelné jako celé pasáže z Peppy. Postupně začala čím dál více rozumět a čím dál více komunikovat.
Po 4. narozeninách (leden 2020) začala mluvit v delších větách, byla se schopná lámaně domluvit ve spoustě věcí. Sama začala vyžadovat, abychom doma někdy mluvili anglicky, protože ji to bavilo. Od té doby rozumí v podstatě všemu.
Dřív jsme s manželem používali angličtinu, když jsme se chtěli soukromě domluvit na něčem, co neměla slyšet. S tím jsme museli zcela přestat.
Pokud něčemu náhodou nerozumí, doptá se na to konkrétní slovíčko a okamžitě si ho zařadí do aktivního používání.
Loni na jaře se při karanténě začala dívat o něco víc, buď na další Peppu nebo už i jiné pořady i filmy v angličtině a zaznamenali jsme další obrovský pokrok. Přestala používat celé fráze z Peppy a začala je rozdrobovat a spojovat do vlastních vět a spojení (většinou velmi správně). Začala tvořit kompletně svoje věty.
Před 5. narozeninami se už domluvila téměř na všem, někdy používá velmi pokročilé fráze, které by běžný student angličtiny, jakkoliv pokročilý, stěží použil. Začíná anglicky číst. Od Ježíška dostala několik anglických dětských knih s příběhy i básničkami, všemu rozumí a po 1-2 čtení sama doplňuje verše i celé věty.
Nyní v pěti letech střídá volně angličtinu a češtinu jako bilingvní dítě. Jde vidět, že často dá přednost angličtině. Někdy mluví spontánně anglicky i na prarodiče nebo našeho králíka. Poslední týdny na nás mluví anglicky celé hodiny i části dne a vyžaduje, abychom mluvili anglicky my na ni. Anglicky hrajeme uno, activity i člověče nezlob se. Anglicky si hrajeme na restauraci, zubaře i kadeřnici.
Když si hraje, v podstatě vždy si při tom pro sebe mluví pouze anglicky.
Tak 95 % toho, co v angličtině umí, se naučila sledováním Peppy. To jí položilo základy, na kterých teď velmi jednoduše staví dál a nabalují se jí na to další slovíčka, fráze a celkové pochopení jazyka z nových zdrojů.
Při dovolené si loni sama ve 4,5 letech zařídila anglicky vše, co chtěla – objednat jídlo, zmrzlinu, říct, že chceme platit, požádat o ubrousek, vodu, koupit si vstupenku na kolotoč, zeptat se, kolik co stoji, kde jsou toalety..
V dětském klubu si povídala s hlídacími tetami i dětmi cizinci. Nestyděla se a byla na sebe pyšná. Dětem, které neuměly anglicky, radila, ať se dívají na Peppu, že taky budou brzy umět.
Nikdy jsme ji sami nic neučili, nikdy nic nevysvětlujeme, do ničeho ji nenutíme, nikdy ji neopravujeme, i když to říká špatně. Všechny chyby se jí průběžně s lepší znalostí opravují samy. Sama poznává jazyk, samo se jí to v hlavě srovnává a má pro něj obrovský cit. Když se mě někdy při dívání ptá, co něco znamená, odjakživa dělám, že nevím. Necháváme ji, aby si na vše přišla sama, protože se tím učí i číst emoce a chápat situace bez toho, aniž by přesně rozuměla. To jí pak umožňuje rozumět složitějším větám a pochopit jejich význam, i když nezná všechna slovíčka.
Jediná věc, co jsme kdy opravili, bylo, že měla tendence místo anglického “we” (my) říkat něco jako “mee” (čteno mí). Nevím, jestli se ji to pletlo s českým my nebo anglickým “me” (já, mě), ale trvalo to delší dobu a raději jsme před pár měsíci zasáhli, aby si to nezafixovala špatně. Od té doby, co jsme si to vysvětlili, to říká správně. Nyní se jí ještě někdy plete “he/she” a samozřejmě dělá chyby i v dalších věcech, které nemá zažité, ale neřešíme to, protože to nejsou trvalé věci a vlastně podobné chyby dělá ve svém věku i v češtině.
Až půjde za rok a půl do první třídy, věřím, že bude plynule anglicky mluvit i číst v podstatě na úrovni rodilého mluvčího podobného věku.
Se vší úctou k mojí dceři, nemyslím si, že by byla na jazyky nějak nadaná. Na světě je spousta dětí, které jsou od mala bilingvní. V některých částech světa je zcela běžné, že děti od malička používají 2 i více jazyků. Asi nebudou mít všechny talent na jazyky, ale prostě je to v jejich případě nutnost se je naučit používat. Proto věřím tomu, že je tato schopnost dostupná v podstatě všem dětem.
Pojďte to zkusit taky. 🙂
