• Máme bilingvní dítě

    Poslední dny si čím dál více uvědomujeme, že se z dcery stalo bilingvní dítě. 🇬🇧🇨🇿

    Když jsme před třemi lety u dcery s angličtinou začínali, doufala jsem, že se naučí anglicky rozumět a komunikovat na úrovni, aby se cítila pohodlně při komunikaci s cizinci, aby si zařídila vše, co potřebuje na dovolené nebo aby případně byla připravená, pokud bychom se někdy stěhovali do zahraničí.

    Věřila jsem, že bude mít skvělý přízvuk, naučí se anglicky přirozeně bez učení se gramatiky a slovíček a bude mít sebevědomí, že umí anglicky skvěle.

    Byla jsem si poměrně jistá, že tohoto všeho mou “metodou” dosáhne(me) a to se také podařilo. ✨

    Nikdy by mě ale nenapadlo, že se jí angličtina dostane pod kůži tak, že z ní bude bilingvní dítě. Protože právě tak se poslední týdny začala projevovat a projevuje čím dál víc.

    První moment, kdy mě napadlo, že už jsme se posunuli od skvělé znalosti angličtiny k něčemu hlubšímu, byla situace, kdy chytla jeden z dětských hysteráků a celou dobu při něm komunikovala jen anglicky. Já na ni vytrvale mluvila česky, i jsem ji žádala, ať mluví česky, ale zůstala v angličtině. Do češtiny sama přepnula, až se uklidnila.

    Další moment nastal před pár týdny, když jsme byli všichni tři venku a závodili z legrace v běhu a Emi při tom vytrvale komunikovala jen anglicky, i před dalšími cizími lidmi. Prostě přepnula do angličtiny a dokud jsme nepřišli k prarodičům mluvila jen anglicky. Dříve na veřejnosti sem tam něco anglicky řekla, ale většinou jen pár slov nebo krátkou frázi. Poté, co jsme dorazili na návštěvu, přepnula do češtiny a už v ní zase po celou návštěvu zůstala.

    Dalším moment se stal před pár dny, když na mě v noci česky volala, že má žízeň. Dala jsem jí napít, až se napila, ze spánku zamumlala: “I’m full,” a spala dál.

    Nám to s manželem už dávno nepřijde, ale jak nad tím poslední dny přemýšlím, všímám si, jak doma neustále přepíná mezi jazyky nebo rovnou v angličtině zůstane delší dobu.

    Ráno mě často budí anglicky: “Wakey, wakey mummy, it’s morning! Can we go downstairs?”

    Pak různě nonstop přepíná mezi češtinou a angličtinou, i v rámci jedné věty. “Mami, nafoukneš tento balónek? But you have to copy me!”

    “Mami, můžu si dát k snídani ten cake? Emička (kamarádka) minule říkala, že měla taky k snídani cake, but a real one, a chocolate one!”

    Já: Chceš teplé mlíko k snídani? Dcrea: “No thank you! I have a big feast already!”

    Když přijde někdo na návštěvu nebo si hraje s dětmi, mluví česky. Někdy se zasekne, protože přemýšlí, jak to říct česky, někdy se zapomene a řekne slovo nebo krátký obrat rovnou anglicky.

    Na nás s manželem mluví oběma jazyky, často jen anglicky, i když jí odpovídáme česky.

Někdy s ní mluvíme i anglicky, záleží na situaci a jak nám to přijde na jazyk.

    Večer před spaním v posteli opět často mluví jen anglicky.

    Vlastně jsme z tohoto výsledku mírně v šoku. 😃

    První dva roky (od jejích dvou let) jsme nedělali v podstatě nic jiného, než že jsme jednou denně na 20 minut pustili Peppu. Nemluvili jsme na ni anglicky, nikdy jsme ji nic neučili. Někdy jsme mluvili anglicky před ní, ať už jsem se domlouvali s manželem na něčem, čemu neměla rozumět nebo když jsme se navštívili s cizinci v manželově rodině.

    Až dva roky poté, co se začala na Peppu dívat, se začala víc projevovat, že vlastně i něco umí a začala se sama rozmlouvat.

    Pamatuju si, že loni v březnu začalo nečekaně sněžit. Vyběhla na zahradu a volala: “It’s snowing! I love the snow! It’s so beautiful!” Pořád dokola. To bylo poprvé, kdy jsme ji slyšeli dlouho spontánně mluvit ve větách. Do té doby to bylo jen sem tam pár slov nebo krátká fráze. V té době jsme ale také při karanténě krátkodobě prodloužili Peppu z 20 minut na asi 2 hodiny  denně.

    Za dalších pár měsíců (v jejich cca 4,5 letech) jsme začali řešit, že by bylo skvělé, kdyby měla k dispozici rodilého mluvčího, aby mohla angličtinu naplno rozvíjet. Nakonec jsme sehnali úžasnou anglickou slečnu, která k nám začala pravidelně docházet. Nic ji neučí, nevysvětluje, jen si hrají jako kamarádky, čtou si knížky, řeší spolu, co má kdo v kabelce, kdo má jakou barvu nehtů…

    Nyní se dívá denně asi na tři díly The Cat in The Hat. Nakoupila jsem anglické knížky, které jsem měla sama v dětství ráda a sem tam si je čteme.

    A to je všechno.

    Máme z toho výsledkou velkou radost, i když si nemyslím, že je to její nebo naše zásluha.

    Prostě jsme ji dali tu možnost a mozek ji využil. Odhaduje se, že 1/3 – 1/2 světové populace je do různé míry bilingvní. V některých částech světa je to zcela běžné až nutné. Nemyslím si, že všichni musí mít “talent” na jazyk a nemyslím si, že ho má nutně dcera.

    Vytvořili jsme jí vhodné prostředí a zbytek se děje sám.

    Vždy na ní bylo vidět, že ji to baví a že si mluvení v angličtině užívá. Nyní jde ale taky vidět, že teď už nemluví anglicky jen proto, že ji to baví, ale protože to tak prostě má. Protože je bilingvní.

    Ještě před rokem jsme zvažovali, že by chodila do anglické školy, aby o to, co umí, nepřišla. Teď už vím, že to není potřeba. Až začne anglicky číst, posune se ještě na další úroveň a pak už bude angličtina naprostou součástí jejího každodenního života a nikdy o ni nepřijde.

    Možná nechcete mít bilingvní dítě, ale asi chcete, aby se někdy naučilo anglicky? Můžete mu dát velký náskok a položit pevné základy tím, že začnete hned. Trvá to 20 minut denně. Nic víc nemusíte hodně dlouho řešit, když nebudete chtít a dítě se stejně hodně naučí. 🙂

    Díváte se na Peppu nebo na něco jiného? Pojďte se podělit o vaše zkušenosti s ostatními rodiči do naší fb skupinky Děti umí anglicky!

  • Jak to všechno začalo

    Na jaře to budou tři roky, co jsme dceři (tehdy 2 roky a něco) začali pouštět večer k čištění zubů Peppu Pig v angličtině s vizí, že se díky tomu postupně naučí anglicky. Říkali jsme si, že když už se chce na něco dívat, bude se dívat jedině anglicky. Čekala jsem od toho hodně, ale i tak mě pravidelně překvapuje, jaké to přináší výsledky.

    Vždy jsme pouštěli jeden díl na Netflixu, který je složený ze 4 krátkých dílů, celkem cca 18 minut. Měli jsme to místo večerníčku před spaním. Každý den, bez výjimky. První dva roky jsme takto pouštěli v podstatě jen Peppu jednou denně a nic víc.

    První výsledky se dostavili už po pár měsících, kdy při hře na schovávanou našla manžela a zvolala: “Found you!” To byla její první anglická slova.

    Od asi 2,5 roku začala anglicky spontánně pojmenovávat různé věci a komentovat různé situace. “Careful, daddy!” apod. Nejoblíbenější spojení bylo dlouho “jumping up and down in muddy puddles”.

    Při naší cestě do Anglie ten rok jsme s překvapením zjistili, že umí počítat anglicky (česky uměla až za další rok) a že pasivně rozumí jednoduchým konverzacím. Sama od sebe začala používat: “yes, no, thank you, please, hello.” Rozuměla místním, když si s ní hráli nebo povídali a byla schopná jednoduše komunikovat. V té době přitom nemluvila ještě moc dobře ani česky.

    Kolem 3. narozenin začala používat krátké věty a spojení, většinou všechny vystopovatelné jako celé pasáže z Peppy. Postupně začala čím dál více rozumět a čím dál více komunikovat.

    Po 4. narozeninách (leden 2020) začala mluvit v delších větách, byla se schopná lámaně domluvit ve spoustě věcí. Sama začala vyžadovat, abychom doma někdy mluvili anglicky, protože ji to bavilo. Od té doby rozumí v podstatě všemu.

    Dřív jsme s manželem používali angličtinu, když jsme se chtěli soukromě domluvit na něčem, co neměla slyšet. S tím jsme museli zcela přestat.

    Pokud něčemu  náhodou nerozumí, doptá se na to konkrétní slovíčko a okamžitě si ho zařadí do aktivního používání.

    Loni na jaře se při karanténě začala dívat o něco víc, buď na další Peppu nebo už i jiné pořady i filmy v angličtině a zaznamenali jsme další obrovský pokrok. Přestala používat celé fráze z Peppy a začala je rozdrobovat a spojovat do vlastních vět a spojení (většinou velmi správně). Začala tvořit kompletně svoje věty.

    Před 5. narozeninami se už domluvila téměř na všem, někdy používá velmi pokročilé fráze, které by běžný student angličtiny, jakkoliv pokročilý, stěží použil. Začíná anglicky číst. Od Ježíška dostala několik anglických dětských knih s příběhy i básničkami, všemu rozumí a po 1-2 čtení sama doplňuje verše i celé věty.

    Nyní v pěti letech střídá volně angličtinu a češtinu jako bilingvní dítě. Jde vidět, že často dá přednost angličtině. Někdy mluví spontánně anglicky i na prarodiče nebo našeho králíka. Poslední týdny na nás mluví anglicky celé hodiny i části dne a vyžaduje, abychom mluvili anglicky my na ni. Anglicky hrajeme uno, activity i člověče nezlob se. Anglicky si hrajeme na restauraci, zubaře i kadeřnici.

    Když si hraje, v podstatě vždy si při tom pro sebe mluví pouze anglicky.

    Tak 95 % toho, co v angličtině umí, se naučila sledováním Peppy. To jí položilo základy, na kterých teď velmi jednoduše staví dál a nabalují se jí na to další slovíčka, fráze a celkové pochopení jazyka z nových zdrojů.

    Při dovolené si loni sama ve 4,5 letech zařídila anglicky vše, co chtěla – objednat jídlo, zmrzlinu, říct, že chceme platit, požádat o ubrousek, vodu, koupit si vstupenku na kolotoč, zeptat se, kolik co stoji, kde jsou toalety..

    V dětském klubu si povídala s hlídacími tetami i dětmi cizinci. Nestyděla se a byla na sebe pyšná. Dětem, které neuměly anglicky, radila, ať se dívají na Peppu, že taky budou brzy umět. 

    Nikdy jsme ji sami nic neučili, nikdy nic nevysvětlujeme, do ničeho ji nenutíme, nikdy ji neopravujeme, i když to říká špatně. Všechny chyby se jí průběžně s lepší znalostí opravují samy. Sama poznává jazyk, samo se jí to v hlavě srovnává a má pro něj obrovský cit. Když se mě někdy při dívání ptá, co něco znamená, odjakživa dělám, že nevím. Necháváme ji, aby si na vše přišla sama, protože se tím učí i číst emoce a chápat situace bez toho, aniž by přesně rozuměla. To jí pak umožňuje rozumět složitějším větám a pochopit jejich význam, i když nezná všechna slovíčka.

    Jediná věc, co jsme kdy opravili, bylo, že měla tendence místo anglického “we” (my) říkat něco jako “mee” (čteno mí). Nevím, jestli se ji to pletlo s českým my nebo anglickým “me” (já, mě), ale trvalo to delší dobu a raději jsme před pár měsíci zasáhli, aby si to nezafixovala špatně. Od té doby, co jsme si to vysvětlili, to říká správně. Nyní se jí ještě někdy plete “he/she” a samozřejmě dělá chyby i v dalších věcech, které nemá zažité, ale neřešíme to, protože to nejsou trvalé věci a vlastně podobné chyby dělá ve svém věku i v češtině.

    Až půjde za rok a půl do první třídy, věřím, že bude plynule anglicky mluvit i číst v podstatě na úrovni rodilého mluvčího podobného věku.

    Se vší úctou k mojí dceři, nemyslím si, že by byla na jazyky nějak nadaná. Na světě je spousta dětí, které jsou od mala bilingvní. V některých částech světa je zcela běžné, že děti od malička používají 2 i více jazyků. Asi nebudou mít všechny talent na jazyky, ale prostě je to v jejich případě nutnost se je naučit používat. Proto věřím tomu, že je tato schopnost dostupná v podstatě všem dětem.

    Pojďte to zkusit taky. 🙂

  • Napodobení učení rodného jazyka

    Jak se malé dítě naučí svůj rodný jazyk? Nevysvětlujeme mu gramatiku, nezkoušíme ho, jestli zná slovíčka zpaměti, nevyplňuje gramatická cvičení. Dokonce ani nečte knihy.

    Je pouze jazykem nonstop obklopeno. Rodiče na něj mluví, dívá se na pohádky, zkouší mluvit a svůj projev postupně upravuje dle reakcí lidí v okolí, jestli mu rozuměli nebo ne.

    Až dávno po tom, co umí mluvit, používá správně gramatiku a všemu rozumí, nastoupí do školy, kde se učí číst a psát a kde je mu i vysvětlována gramatika.

    Dřív mu nikdo gramatiku nevysvětlovat a přesto ji umí v mluveném projevu používat.

    Jak je to možné? Existují děti bilingvní, trlingvní, které se stejným způsobem naučí v dětském věku dva nebo tři jazyky. Možná ovládají některý o něco lépe než jiný, ale jazyk umí.

  • Moje cesta k cizím jazykům

    Během svého života jsem se (na)učila anglicky, německy, italsky, francouzsky, španělsky a hindštinu. Postupně jsem si vytvořila systém, díky kterému jsem schopna se naučit cizí jazyk na dostačující komunikační úroveň za tři měsíce.

    Sama na sobě jsem testovala různé metody studia cizích jazyku a ověřila si, co funguje a co ne. Co je efektivní a co není.

    Němčinu jsem měla jako první cizí jazyk. Učila jsem se ji klasicky od 4. třídy základní školy, od učitele, který byl přeučený ruštinář a v učebnici byl asi dvě lekce před námi. Klasická školní výuka, kterou všichni známe – drcení slovíček zpaměti, česká výslovnost, kterou učitel nebyl schopny opravovat, vysvětlování gramatiky. Na konci základky ti lepší z nás uměli vyplnit mírně pokročilá gramatická cvičení a porozumět mírně těžkému psanému textu, ale když jsme jela do německy mluvící země nerozuměla jsem nikomu a nikdo nerozuměl měl.

    Na gymplu jsem si jako druhý jazyk přidala angličtinu. Oproti němčině mi v anglických učebnicích chyběl řád a systém a dlouho jsem tomuto jazyku nemohla přijít na chuť.

    Ale když jsem byla na konci prváku, vyšel anglicky 6. díl Harryho Pottera a jako velká fanynka jsem nemohla čekat rok na český překlad. Knížku jsem si koupila v originále a s papírovým slovníkem se pustila do překladu. Dodnes si pamatuji, žejsem na první straně hledala 98 slovíček. A to část stránky zabíral název kapitoly. Neuměla jsem tehdy v podstatě vůbec nic, ta stejná slovíčka jsem hledala ve slovníku znovu a znovu třeba 10x, než jsem si je konečně zapamatovala. Ale touha číst Harryho byla silnější a pomalu ale jistě jsem postupovala tempem 2-3 stránky za den. Na začátku jsem jednu stránkupřekládala i hodinu. Po několika měsících, když jsem byla asi v půlce knížky a opakovaně jsem na stránce hledala méně než 10 slovíček, jejichž význam jsem si navíc dokázala jednoduše odvodit, jsem konečně přestala slovník používat a začala jen číst.

    Ve škole jsem ze začátečníků přešla do velmi pokročilé skupiny, přeskočila několik let školní gramatiky a začala vyplňovat gramatická cvičení citem. Mluvit jsem porad moc neuměla, poslech také nebyl nic moc, ale porozumění textu a cit pro gramatiku jsem měla z Harryho na velmi vysoké úrovni.

    Po maturitě jsem jela na svoji první brigádu do Londýna, kde jsem se rychle naučila komunikovat. Po návratu jsem jako asi většina vysokoškoláků strávila při studiu hodně času u amerických seriálů. Kamarád mi ukázal pro mě tehdy neznámé Přátelé a ti mě naučili poslouchat i mluvit ještě lépe.

    Dnes mám angličtinu na úrovni C2, žila jsme v Londýně, s manželem jsme hodně cestovali a používám ji neustále jak v práci tak v osobním životě. Nikdy jsem nechodila do jazykové školy, a i když jsem ji měla na gymplu, považuji se z velké časti za samouka.

    Znalost angličtiny vnímám jako naprosté minimum znalostí, které by měl každý mít. Proto jsem vždy chtěla, aby ji skvěle a co nejdříve ovládla i naše dcera. Ale o tom zase jinde.

    Na gymplu jsem se začala i italsky. Pán, který původně měl chodit k nám domů na německé konverzace, se věnoval i italštině a po jedné lekci němčiny bylo rozhodnuto. Učitel to byl velmi nekonvenční, jazyky ovládal neuvěřitelným způsobem a od první minuty mě vedl tak, ze jsem okamžitě mluvila italsky. Jen jako mimochodem jsme si měla ve volném čase přečíst gramatiku a letěli jsme zase dál. Naučila jsme se hrozně moc, hrozně rychle a velmi rychle jsemuměla italsky lépe než tehdy anglicky a německy. Tento způsob mi ukázal, ze je možné okamžitě začít mluvit a pokud se to spojí s rychlým studiem gramatiky, výsledky jsou velmi dobré a rychlé.

    Při studiu francouzštiny o několik let později jsem už zužitkovala všechny mé zkušenosti ze studia jazyků. Na konci bakaláře jsem se rozhodla, ze bych ráda šla na navazující magisterský obor, který se vyučoval půl na půl ve francouzštině a češtině. Přijímací zkoušky byly asi za tři měsíce a nikdy jsem francouzštinu nedělala. Koupila jsem si svoji tehdy oblíbenou Francouzštinu pro samouky, našla si slečnu na konverzace ve francouzštině, se kterou jsme se scházeli tuším 1x týdně a pustila se do toho. Na začátku byly naše konverzace velmi primitivní, ale zvykala jsem si mluvit francouzsky a poslouchat jazyk. Každé setkání jsem byla schopna mluvit více a lépe a používat okamžitě nově naučenou gramatiku.

    Na přijímací zkoušky na úrovni C1 jsme se běhěm tří měsíců připravila a opravdu je udělala.

    Později jsem ještě ze zábavy dělala španělštinu, ale ta byla tak jednoduchá, když člověk zná italštinu, francouzštinu a angličtinu, že to pro mě nebyla taková výzva, abych pokračovala. A já mam rada výzvy. 🙂

    Poslední roky na sobě testuji učení se hindštiny pouze poslechem z filmů a seriálů, jinak se neučím vůbec nic. Nedivím se tak často, jak by by bylo potřeba, ale pasivně rozumím a i něco řeknu. Moje premisa byla, ze průměrný česky deváťákv podstatě cizi jazyk vůbec neovládá a to se ho učí docela intenzivně od asi 3. (nebo už 2.?) třídy. Za stejnou dobu dívání se pouze na bollywoodské filmy asi jednou za 2 týdny jsem asi tak na podobné úrovni jak ti průměrní deváťáci.

    Během všech těch let jsem měla možnost vyzkoušet několik různých metod a pozorovat na sobě jejich výsledky. Všechny tyto zkušenosti jsem se rozhodla zužitkovat a aplikovat na jazykovém „vzdělání“ své dcery.

     

  • Za jak dlouho začne dítě mluvit anglicky?

    Pokud už máte větší dítě, které umí mluvit, vzpomeňte si, jak dlouho mu trvalo, než začalo mluvit česky. Kdy řeklo první slovo? Kdy řeklo první krátkou větu? Kdy začalo mluvit větách?

    Takto dlouho může trvat i druhý jazyk a je to zcela v pořádku. Ale, tím, že už bude dítě dělat druhý  jazyk, má zkušenost se svým rodným jazykem a také je mentálně vyspělejší, je vysoce pravděpodobné, že to bude trvat kratší dobu, než u rodného jazyka.

    Dcera v čerstvých pěti letech začíná anglicky mluvit na už téměř stejné úrovni jako česky. Samozřejmě pořád dělá nějaké chyby, neví jak se co řekne, nedokáže něco vyjádřit. Ale to se jí všechno děje i v češtině. Poslední dobou dělá každý týden obrovské pokroky, protože má položené velmi dobré a velmi silné základy a její znalosti teď narůstají opravdu exponenciálně. Navíc je mentálně vyzrálejší a v angličtině už chápe i pokročilá témata a souvislosti.

    Nedávno jsme například těsně přes spaním od ní dostali lekci přírodovědy:

    Crabs live in a shell. They are always walking sideways like this (názorná ukazka). I think they don’t have teeth in their mouth but they crunch the food with their hands. Then they put it in their mouth and do like this (názorně polkne). They have small teeth in their tummy, but not like mine!, a little bit different and they crack the food in their tummy into small bits. And that’s how it is done. And I think they eat seagrass!


    V klasickém školství se děti začnou učit anglicky ve 2. třídě, učí se až do 9. třídy, pak se učí na střední škole a pak z jazyka mají po 12 letech studia složit maturitu na úrovni B1. Ve vší úctě ke všem studentům i jejich učitelům, celý tento proces považuji za neuvěřitelnou ztrátu času i potencionálu všech zúčastěných.

    U dcery předpokládme, že  nejpozději než pujde do 1. třídy, pravděpodobně daleko dřív, bude mluvit anglicky zcela stejně jako česky. To by znamenalo, že se na úroveň rodilého mluvčího (C1-C2) dostala zhruba za 4 roky, protože na Peppu se dívala dívat v jejích dvou letech. Nikdy se neučila gramatiku, nikdy se neučila slovíčka, vždy ji ten proces bavil, protože se divála, na to, co ji zajímalo a další znalosti se na to jednouše v pozdějších letech nabalili zcela samy. Není to krásný výsledek? Navíc s porovnáním s klasicou školní metodou?

    Moje oblíbená youtube jogínka Adriene, nám vždycky říká:

    ,,Trust the procces.” ,,Důvěřuj tomu proceseu, důvěřuj té cestě.”

    Říkám vám nyní to samé, důvěřujte tomuto procesu.

    Začněte pouštět každý den Peppu a vytrvejte. První výsledky uvidíte pravděpodobně po pár měsících. Na začátku to tvrá nejdéle, než začnete vidět výsledky, za rok za dva, začnou znalosti růst exponencionálně na základech, které jste položili. Miminko také nezačne mluvit hned po narození, ale pár měsíců mu tvrá, než řekné první slovo. Ale v momentě kdy to první slovo řekne, jsou jeho znalosti a schopnosti už daleko větší. Ale to my v ten moment nevidíme. Je to v něm schované a na nich začíná postupně stavět znalost rodného jazyka, kterou bude rozvíjte po celý zbytek života. 

    Vy můžete svým dětem teď položit stejné základy v angličtině a dát jim tak do života velký dar. „Naučit” se anglicky na vysokou úroveň bez stresu, bez učení, bez memorování i bez českého přízvuku. 

    Z toho budou těžit celý život.

    Začněte ještě dnes. Začněte teď! Najdětě si Peppu na Netflixu nebo Youbute a pouštějte ji každý den svým dětem.

    Pojďte se podělit o vaše zkušenosti a získat další inspiraci v naší fb skupince Děti umí anglicky!

  • Recyklace, recyklace, recyklace

    Pro největší efektivitu doporučuji nechat dítě dívat dlouhodobě pořád na ten samý seriál. (Já doporučuju Peppa pig.)

    Nemyslím tím pořád dokola jeden konkrétní díl, ale jeden seriál a klidně všechny jeho série. Až se dodívá na poslední díl poslední série, začněte zase znovu.

    Peppa Pig má k dnešnímu dni 6 sérií a je to jeden z důvodu, proč je k tomuto účelu tak perfektní.

    Dítě si zvykne na to, jak jednotlivé postavy mluví. 

    Pokud by se dítě mělo každý den 20 minut dívat na něco jiného, stráví velkou část dívání se tím, že se snaží zorientovat v příběhu, v postavách i přivyknout uši na to, jak jednotlivé postavy mluví. Pokud se dívá každý den na stejný seriál, byť jiný díl, na to všechno už je zvyklé.

    Dítě už má očekávání, kam se příběh bude ubírat, když slyší nějakou postavu mluvit, ví, o koho se jedná, je zvyklé na přízvuky postav. Neztrácí tak čas orientací a od první sekundy se má mozek čas věnovat jiným důležitým věcem, jako je například pochopení a porozumění příběhu. 

    Což je skvělé, protože při každém dalším opakování začínají příběhu rozumět víc a víc. Mají už jisté znalosti, rozumí nějaký slovíčkům, začínají se orientovat v reáliích a začínají si příběh o to více užívat. Začnou chápat některé vtipy, mají své oblíbené postavy, dokáží odhadnout, co se bude dít nebo co a kdy která postava řekne.

    Pokud bychom tomto bodě přešli na nový seriál, nic z toho bychom jim neumožnili a nedostaly by tak prostor do jazyka skutečně začít pronikat.

    Znalosti se recykluji. 

    Ať už je to kniha, seriál nebo film, každé medium nutně opakuje pořád určitou slovní zásobu. Tím, ze se bude dítě dívat pořád na ten stejný seriál, je vystavováno ucelené konzistentní slovní zásobě a znalosti se mají možnost se pořád opakovat a upevňovat.

    Já tomu říkám recyklace.

    Tam se známé slovíčko objeví v novém spojení, v novém kontextu, tam se použije známá fráze v jiné situaci než před tím… tím si neustále dítě rozšiřuje znalosti a chápání jazyka, recykluje to, co už zná a nabaluje na to nové informace a možnosti použití.

    Čím déle se bude dítě dívat, tím více bude schopné se posunout z vnímání jednoduchých a jasných věcí k těm méně jasným a pokročilým a začne se soustředit na ně.

    Při prvním dívání možná zaregistruje slovo Hello. V dalším díle zase uslyší slovo Hello, které už zná, ale najednou někdo řekne Hello, Peppa. Zní to velmi primitivně, ale věřím, že takto to funguje a samozřejmě také u obtížných spojení a frází.

    Dejte tomu čas

    Že by vás to jako rodiče nebavilo? Nechte to na dítěti. Vsadím se, že pokud jim dáte možnost, vaše děti to bude bavit dlouho. 

    My jsme se dívali na Peppu na českém Netflixu, kde je momentálně 5 sérii. Jeden díl sestává ze 4 krátkých epizod a dohromady tak má jeden díl asi 18 minut. Když jsme došli za několik týdnů na konec 5. série, začali jsme zase tou první.

    Dvouletému dítěti je totiž jedno, že dívá znovu, s velkou pravděpodobností toho spoustu v tomto věku už zase zapomnělo a většina dětí Peppu tak miluje, že se prostě budou jen s nadšením dívat. Navíc, a to asi potvrdí většina rodičů, malé děti obecně preferují dívat se pořád na to samé znovu a znovu.

    Naše dcera se takto dívala na Peppu každý den od 2 do 5 let. Každý večer před spaním nebo před večeří místo večerníčku. Jak byla starší, dívala se i na jiné věci nebo se dívala na Youtube na další série Peppy, které na Netflixu nejsou. Ale každý večer jsem se vrátili k Peppě jako k opěrnému bodu, díky kterému si upevňovala a reycklovala všechny znalosti. I ty nabrané odjinud.

    Kolem 4,5 let znala téměř všechny díly nebo alespoň dlouhé části zpaměti a také všemu rozuměla. Jazyk se ji tak nedostával do hlavy po jednotlivých slovíčkách, jako při klasickém učení cizích jazyků, ale po celých spojeních a dlouhých frázích, které perfektně propojuje a používá.

    Kolem 5. roku dcera sama Peppu opustila, protože se dívá na jiné věci, ale sem tam se k ní ráda vrátí i teď.

    Chcete dětem pustit něco jiného? Chtějí se dívat i na něco jiného? Ať se dívají, ale nevynechávala bych Peppu (nebo něco jiného, co sledují každý den) jako opěrný bod alespoň do té doby, dokud nezačnou jazyk aktivně používat a sami ovládat.

    Pojďte se podělit o vaše zkušenosti a získat další inspiraci v naší fb skupince Děti umí anglicky!

  • Peppa Pig je skvělá na učení angličtiny

    Asi jste si už všimli, že nemůžu vynachválit Peppu Pig.

    Proč se mi tak líbí (nejen) na učení angličiny u dětí?

    • Je tam krásný srozumitelný jazyk. Angličtina v Peppě je jednoduchá, srozumitelná, ale zároveň jí dokáží vyjádřit naprosto všechno. Pokud bychom všichni uměli anglicky na úrovni Peppy, docela by nám to většinou i stačilo.
    • Děti se s postavami mohou jednoduše ztotožnit. Peppa má 4 roky (později 5) a má malého brachu George (2 resp. 3 roky). Chodí do školky, chodí k babičce a k dědovi, jezdí na výlety, hraje si s kamarády… tak jako všechny ostatní děti. Peppa je sice malované prasátko, ale jinak se chová jako každé běžné dítě v tomto věku.
    • Slovní zásoba odpovídá každodenním situacím, se kterými se setkávají všechny děti – chození do školky, návštěva zubaře, nákupy, dovolená. Slovní zásoba je tedy nadmíru vhodná pro malé děti, není tam nic specifického nebo nepraktického, naopak vše je velmi užitečné.
    • Peppa Pig je velmi jemný serial vhodný i pro nejmenší děti. Není tam žádné násilí, rychlé střihy, problikávající barvy, témata jsou lehká a optimistická, příběh vždy konci pozitivně a dobře. Často je tam ukázané pěkné asertivní řešení různých problémů, ze kterých se děti mohou poučit.
      (Nechci tímto propagovat dívání se na televizi u velmi malých děti. Dcera začala ve dvou letech 20 minut denně a dlouho to pro ni bylo tak akorát.
    • Peppa pig je vtipná a to nejen pro děti. Peppa pig je pro mě jeden z mála dětských seriálů, kde si svoji zábavu často najdou i rodiče. Pokud znáte anglické reálie, o to větší. Je tam spousta krásných jemných vtipů, které jsou psané přímo z rodinného i manželského života a některé hlášky z Peppy se u nás v rodině usadily na trvalo.

    Dejte Peppě šanci. Možná ji znáte s českým dabingem, který vás navždy odradil. Nedivím se. Já sama jsme ji znala dříve jen zpovzdálí a opravdu se mi nelíbila. Pak manžel kdysi pustil nějaký díl v angličtině náhodou na Youtube a zjistili jsme, že se nám to líbí a přesně to potřebujeme.

    Proto dejte seriálu šanci v originále a uvidíte, jestli se vám zalíbí. První série je trochu pomalá a pár dílů trvá, než se to rozjede. Dceři to nikdy nevadilo, ale nás s manželem první díly nudí, nenechte se proto prvním díly otrávit nebo rovnou skočte na druhou sérii a na první se dodíváte ve druhem kole.

    Existuje něco podobného jako Peppa?

    Dětských seriálů pro podobnou věkovou kategorii je samozřejmě spousta, na Netflixu i YouTube. Pár jsme jich vyzkoušeli a žádný nás ani dceru nezaujal tak jak Peppa. Buď byly moc rychlé a divoké, smutné nebo se tam neřešily každodenní věci… myslím, že není náhoda, že je Peppa oblíbená po celém světě. 

    Do jakého věku je Peppa vhodná?

    Dcera Peppu nahradila jinými seriály nebo filmy kolem 5. roku. Samozřejmě viděla každý díl opravdu mnohokrát, takže se nedivím, že ji začalo zajímat něco jiného. Pokud ale děti s Peppou začínají, myslím, že i pro starší pěti let má co nabídnout. Vyzkoušejte.

    Jaké máte zkušenosti vy? Dívají se vaše děti na Peppu v angličtině? Máte ji rádi? Nebo si ji teprve dnes pustíte?

    Pojďte se podělit o vaše zkušenosti s ostatními rodiči do naší fb skupinky Děti umí anglicky!